HISTORIE

Jméno Návarov bývá odvozováno od výrazu návara, což označuje „mrzouta“, člověka mrzutého, hněvivého, neupřímného. Jak lze soudit z výsledků archeologických výzkumů, hrad Navarov vznikl již v závěru 13. století. V písemných pramenech je však bezpečně poprvé připomínán roku 1380. Není jasné, zda zakladatelem hradu byl panovník, nebo některý člen rodu pánů z Valdštejna, kteří jej v té době získávají. Nelze vyloučit, že hrad byl původně skutečně zeměpanským majetkem a později se dostal do zástavního držení. Na sklonku 14. století, v roce 1393 nebo 1394, vystavil král Václav IV. manský list na držení hradu a statku Navarova Janu Čouchovi (Čúchovi) ze Zásady.

V roce 1469 byl hrad obležen vojsky krále Jiřího z Poděbrad. Po střídání řady majitelů byl Navarov v roce 1505 postoupen bratrům Janovi a Bernartovi z Valdštejna. Roku 1515 přechází hrad formálně do držby rodu Smiřických, kteří jej vlastnili více než jedno století.

V důsledku pobělohorských událostí v rámci konfiskací i jako faktický dědic Smiřických získal Navarov v roce 1623 Albrecht z Valdštejna, který jej krátce postoupil v roce 1624 coby léno svému příbuznému Kristiánu z Valdštejna. Albrecht léno následně Kristiánovi odebral a věnoval je Gertrudě de Lamotte. V roce 1643 byl Navarov dobyt Švédy a krátce nato neúspěšně obležen i císařským vojskem. Hrad byl zbořen v roce 1644 z rozkazu císaře Ferdinanda III.